Sportovní koučink
Sportovní koučink či mentální příprava sportovce vychází z oboru psychologie, přesněji psychologie sportu. Ta se zabývá vztahy mezi sportem a psychikou člověka. Protože sportovní činnost sama o sobě je velmi silnou emoční aktivitou, je řešení emocí jedince jedním ze stěženích pilířů, na kterých by každý sportovec měl pracovat.
Kouč se s klientem (sportovcem) schází proto, aby spolu hledali individuální řešení a umožnili jedinci rozvíjet se v oblasti či oblastech, které sportovec shledá pro něj užitečné. Nejčastěji se spolu zabývají oblastmi, jako jsou právě emoce, pozornost, aktivace sportovce, jeho motivace, sociální interakce, hodnocení, sebehodnocení, srovnávání a mnoho dalších.
Na základě těchto oblastí kouč pracuje buď s jedincem (v případě individuálního sportu) nebo se skupinou – teamem (v případě kolektivních sportů) na možnostech, které by sportovce posunuly směrem k vytčenému cíli. Úkolem mentálního koučinku je posílení vnímání sportovce, respektování vlastního já, tolerance, zvládání a odbourávání stresu, nácvik relaxačních technik a koncentrace, mírnění frustrace, definice osobních cílů, jejich zvládání a/nebo přehodnocování apod. Součástí je samozřejmě i spolupráce s trenéry, popř. rodiči.
Mentální (sportovní) kouč se však neomezuje jen na koučování ve smyslu vedení rozhovoru, ale zároveň i na provádění určitých mentálních či psychomotorických cvičení. Ty pomáhají sportovci si lépe osvojit nově nabyté dovednosti a efektivněji využít vlastního potenciálu.
S klienty se zároveň zaměřuji na specifické požadavky jednotlivých hráčů jako mírnění frustrace, vymezení osobních a zároveň reálných cílů (krátkodobých i dlouhodobých), způsobů jejich dosažení či dílčího přehodnocení. Cílem je maximální využití osobního potenciálu každého hráče.
Současně věnuji velkou pozornost samotnému procesu vnímání do té míry, aby hráč byl schopen provádět technické aspekty hry/sportu s nezbytnou lehkostí a zdánlivou snadností.
U výkonnostních hráčů se zaměřuji na maximální využití jejich potenciálu; u rekreačních hráčů na osobnostní předpoklady s přihlédnutím k individuálním schopnostem a možnostem každého jednotlivého hráče. Společným úkolem je rozvíjet rekreačního hráče tak, aby byl schopen využít svých schopností a dovedností, a tím docházelo ke psychohygienické funkci sportu. Snahou je eliminovat destruktivní či frustrující pocity ze sportu samého.
Mentální koučink má 4 fáze:
- rozhodnutí hráče pracovat na sobě, postoj chtít něco změnit, chtít zlepšit svoji mentální stránku
- poskytnutí potřebných znalostí a dovedností hráči
- trénink získaných znalostí a dovedností, jejich procvičování, reflexe či úprava při navazujících setkáních
- pozitivní odezva těla na nově získané zkušenosti a dovednosti, dosažení automatických procesů, zlepšení mentální stránky jedince a získaná kontrola nad reakcí na určité skutečnosti
Působení mentálního kouče:
- individuální konzultace
- koučink teamů a skupin
- přítomnost na vybraných trénincích
- účast při hře